Náboženství jídla


Nečekal jsem, jak silné reakce vyprovokuji v mém okolí, tím že jsem se skoro před rokem rozhodl omezovat maso. Fascinuje mě kolik emocí je okolo našeho stravování. Je to nejspíš tím, že jídlo je mnohem větší součástí kultury, než například literatura nebo hudba. Od července 2012, kdy jsem se myšlenkou vegetariánství začal zabývat, jsem se vegetariánem nestal, a i přesto jsem stal protivníkem masožravců. Maso dám někdy i 2x do měsíce. Jedna moje kamarádka (skoro veganka) to vyjádřila trefně tak, že pro většinovou populaci je divná, tím, že nejí vůbec maso a jen občas mléčné produkty a pro vegany je zas nedůsledná v praktikování jejich víry diety.
omezovat maso ve svém jídelníčku


Útok na city a víru

Jak je tedy možné, že to jak jíme, budí takové vášně u těch, jejichž jídelníček se od toho našeho odlišuje?  U vegetariánů bych si to mohl vysvětlit tím, že většina vegetariánů a veganů se zajímá o utrpení zvířat a nechápe, jak těm druhým to může být jedno a dále jí maso. Musím se přiznat, že některé názory i mě zvedají krevní tlak. Například tento: 
„Ale bez té poptávky po mase by se některá zvířata ani nenarodila, takhle jim aspoň dáme život.“

Což na tom, že se narodí a prožijí celý život v kleci. Masožravci zas u vegetariánů vidí jejich vnímání stravování jako útok na jejich zvyky, tradice a v neposlední řadě přesvědčení.

Gastro-ateismus

Poznal jsem ale několik lidí, kteří nejsou ani na jedné straně barikády. Stravují se většinou rostlinnou stravou. Přišli na to, že je to zdravější, ale neberou to jako dogma. Například pokud si to rodinná tradice žádá, dají si kachnu nebo rybu. Nazval bych je gastro-ateisty. A přál bych si, aby takových jako například moje kamarádka, která mě inspirovala k omezení masa, bylo více.

Víra ve vědu, internet a autority

„Názorofakta“ na to, jaké živiny potřebujeme a z čeho je nejlépe získáme, mají všechna oporu ve vědě. Nevěřím na to, že člověk, který se stravuje hlavně masem, z něj má všechny potřebné živiny. Nevěřím ani vegetariánům, kteří tvrdí o této dietě zázraky a dlouhověkost. Také ještě více nevěřím ani vitariánům (ti co jedí jen syrovou stravu), kteří tvrdí, že tepelně upravená strava je droga a nic než pouhá závislost. A už vůbec nevěřím breathariánům (to jsou ti co pouze dýchání a z toho berou energii).  Já jsem nevěřící Tomáš, ale oni v to věří. 

Není to víra v boha (i když ji to dost připomíná), ale víra ve správnost způsobu stravování. Je to trochu i víra ve vědu (nebo víra v to co si vyhledám na internetu). Tito věřící ignorují argumenty protistrany, ačkoliv obě strany mají oporu v současné vědě. A to stejné platí pro ekologii (je či není globální oteplovaní?) a ekonomii. Máme několik teorií a ty mezi s sebou bojují. Avšak na stravování máme názor silnější, protože jíme každý den. Na rozdíl od globálního oteplování, kácení deštných pralesů nebo míru státních zásahů do ekonomiky se výběr potravy nás přímo dotýká.

Na druhou stranu víra v to co jíme, je mnohem racionálnější než víra v boha. Ale ani tato víra není neomylná a brání nám pochopit i druhou stranu. Chtěl bych vzkázat všem věřícím, zkuste pochopit názory druhé strany. Nikdo nemá patent na pravdu.

V dalším článku na toto téma rozeberu nejčastější názory, se kterými a se setkávám a zkusím z nich oddělit fakta, kterých bychom se měli v této debatě držet. Ale samozřejmě budu rád, pokud se i tak někdo je pokusí rozporovat.

Pokud vás napadne nějaký typický názor (nebo fakt) napište mi zprávu nebo dole do diskuze.