Nečekal jsem, jak silné reakce vyprovokuji v mém okolí,
tím že jsem se skoro před rokem rozhodl omezovat maso. Fascinuje
mě kolik emocí je okolo našeho stravování. Je to nejspíš tím, že jídlo je
mnohem větší součástí kultury, než například literatura nebo hudba. Od července
2012, kdy jsem se myšlenkou vegetariánství začal zabývat, jsem se vegetariánem
nestal, a i přesto jsem stal protivníkem masožravců. Maso dám někdy i 2x do
měsíce. Jedna moje kamarádka (skoro veganka) to vyjádřila trefně tak, že pro
většinovou populaci je divná, tím, že nejí vůbec maso a jen občas mléčné
produkty a pro vegany je zas nedůsledná v praktikování jejich omezovat maso ve svém jídelníčku
Jak je tedy možné, že to jak jíme, budí takové vášně u těch,
jejichž jídelníček se od toho našeho odlišuje?
U vegetariánů bych si to mohl vysvětlit tím, že většina vegetariánů a
veganů se zajímá o utrpení zvířat a nechápe, jak těm druhým to může být jedno a
dále jí maso. Musím se přiznat, že některé názory i mě zvedají krevní tlak.
Například tento:
„Ale bez té poptávky po mase by se některá zvířata ani nenarodila, takhle jim aspoň dáme život.“
Což na tom, že se narodí a prožijí
celý život v kleci. Masožravci zas u vegetariánů vidí jejich vnímání
stravování jako útok na jejich zvyky, tradice a v neposlední řadě
přesvědčení.
Poznal jsem ale několik lidí, kteří nejsou ani na jedné
straně barikády. Stravují se většinou rostlinnou stravou. Přišli na to, že je
to zdravější, ale neberou to jako dogma. Například pokud si to rodinná tradice žádá,
dají si kachnu nebo rybu. Nazval bych je gastro-ateisty. A přál bych si, aby
takových jako například moje kamarádka, která mě inspirovala k omezení
masa, bylo více.
„Názorofakta“ na to, jaké živiny potřebujeme a z čeho
je nejlépe získáme, mají všechna oporu ve vědě. Nevěřím na to, že člověk, který
se stravuje hlavně masem, z něj má všechny potřebné živiny. Nevěřím ani
vegetariánům, kteří tvrdí o této dietě zázraky a dlouhověkost. Také ještě více
nevěřím ani vitariánům (ti co jedí jen syrovou stravu), kteří tvrdí, že tepelně
upravená strava je droga a nic než pouhá závislost. A už vůbec nevěřím
breathariánům (to jsou ti co pouze dýchání a z toho berou energii). Já jsem nevěřící Tomáš, ale oni v to
věří.
Není to víra v boha (i když ji to dost připomíná), ale
víra ve správnost způsobu stravování. Je to trochu i víra ve vědu (nebo víra
v to co si vyhledám na internetu). Tito věřící ignorují argumenty
protistrany, ačkoliv obě strany mají oporu v současné vědě. A to stejné
platí pro ekologii (je či není globální oteplovaní?) a ekonomii. Máme několik
teorií a ty mezi s sebou bojují. Avšak na stravování máme názor silnější,
protože jíme každý den. Na rozdíl od globálního oteplování, kácení deštných pralesů
nebo míru státních zásahů do ekonomiky se výběr potravy nás přímo dotýká.
Na druhou stranu víra v to co jíme, je mnohem
racionálnější než víra v boha. Ale ani tato víra není neomylná a brání nám
pochopit i druhou stranu. Chtěl bych vzkázat všem věřícím, zkuste pochopit
názory druhé strany. Nikdo nemá patent na pravdu.
V dalším článku na toto téma rozeberu nejčastější
názory, se kterými a se setkávám a zkusím z nich oddělit fakta, kterých
bychom se měli v této debatě držet. Ale samozřejmě budu rád, pokud se i
tak někdo je pokusí rozporovat.
Pokud vás napadne nějaký typický názor (nebo fakt) napište
mi zprávu nebo dole do diskuze.