Nicolas Winton: síla vůle a bubliny



Na jedné straně rasistické demonstrace vyvolávající v lidech ty nejprimitivnější pudy (prdy) na straně
druhé smrt Nicolase Wintona. Sluníčkáře, který se na návštěvě Československa rozhodl zachránit několik stovek dětí.  Představte si, že by se dnes někdo odvážil po návratu z pracovní cesty přivést několik set dětí sem k nám, třeba ze Sýrie. Veřejnost na sociálních sítích a bohužel teď již v reálném veřejném prostoru by takového člověka zlynčovala. Nicolas Winton se nepochlubil. Je otázka jak by to Britové přijali. Nemám iluze, že by veřejnost reagovala s nadšením, strach z neznámého, strach z toho že někdo naruší naši pohodičku je totiž v nás. Před dvěma lety jsem napsal článek, že každý máme ten
rasismus v sobě. Je to primitivní pud.

V hlavně se může dít cokoliv, ale ventilovat to na veřejnosti není OK. A není to zbabělé být politicky korektní. Je snad zbabělé chovat se k lidem slušně i když někdy máme chuť někomu od srdce vynadat nebo vlepit facku? Je zbabělé žít své hodnoty a ovládnout primitivismus?

Nicolasi Wintonovi bylo 29 let když zorganizoval první transport. Na dnešní poměry velmi mladý člověk. Mě bude tolik za rok. A jediné k čemu se teď zmůžu je sedět v klimatizované kavárně a psát tento článek.

Jeho pohnutky k tomu něco takového zorganizovat si dovedu představit. Je to to, co vede mě, k tomu se veřejně vyjadřovat. Je to určitá touha něco změnit. Změnit něco ve společnosti, ať už malinko nebo udělat něco velkého co není v souladu se mnou.

Věřím, že málokdo pochybuje o tom, že to co Winton udělal bylo správné. Ale ta vůle se kterou to zorganizoval nám dnes chybí. Všude čteme, že naše společnost a doba je čím dál více ve stresu. A stres je jedna z věcí, která nám vysává vůli se do něčeho pustit.

Na dnešní pietní akci v Praze na Hlavním nádraží jsem si uvědomil další fenomén. Bubliny. Já a ti druzí. Nebo ještě lépe: my a ti druzí. Veřejná diskuze není výměna názorů, ale utkání fotbalových fanoušků. Krátký proslov měl předseda představenstva Českých drah, který považuje Nicolase Wintona za schopného manažera, protože dokázal v tak těžké době vypravit mimořádné vlaky, a to prý ani v dnešní době není nic jednoduchého. Asi měl plnou hlavu mimořádných vlakových spojů, které ČD vypravili na začátku prázdnin aby odvezli děti ze škol k babičkám. A to je i dnes výkon zorganizovat. Jediný důvod proč pietní akci promluvil šéf ČD a ministr dopravy bylo to, že pietní akce proběhla na nádraží. Jinak byla jejich účast absurdní.